O mně_old
I am a heading
Moje babička, bydlela na vesnici, kde velká zahrada plná plodin, zvířat a nejrůznějších pokladů, pro mě byly rájem na zemi. Ideálním místem pro mé kutilské umění a tvoření všeho druhu. Lásku k přírodě, horám a cestám, ve mně pěstovali moji rodiče.
Skrze jejich koníčky, ke kterým mě brávali sebou, jsem našla zalíbení v tolika činnostech, které mě fascinovaly.
Když jsem přišla do puberty, tak jsem se v tom vnějším světě tak trošku ztratila. Zapomněla na všechny bylinky, přírodu a krásu věcí. Začalo pro mě takové období hledání se. Bylo mnoho lidí, kteří nade mnou lámali hůl a tolik moc lidí, kteří říkali, že něco nesmím, nemůžu, nedokážu, nedělá se to, nebo se to nehodí. A tak jsem přestala mít chuť cokoliv dělat.
Skrze jejich koníčky, ke kterým mě brávali sebou, jsem našla zalíbení v tolika činnostech, které mě fascinovaly.
Když jsem přišla do puberty, tak jsem se v tom vnějším světě tak trošku ztratila. Zapomněla na všechny bylinky, přírodu a krásu věcí. Začalo pro mě takové období hledání se. Bylo mnoho lidí, kteří nade mnou lámali hůl a tolik moc lidí, kteří říkali, že něco nesmím, nemůžu, nedokážu, nedělá se to, nebo se to nehodí. A tak jsem přestala mít chuť cokoliv dělat.
Chvíli jsem se snažila začlenit do „normálního“ pracovního života, ale věděla jsem, že takhle žít nechci. Až po návratu zpět na vysokou, jsem se dostala mezi úplně jiné lidi a začala jsem zjišťovat, že život vůbec není tak omezený, jak mi doposud říkali. Najednou jsem studovala něco, co mě bavilo a tak jsem zjistila, že to se mnou nebude tak špatné.
Po škole jsem se dostala k poradenství, k problémovým dětem. Práce mě moc bavila, jen jsem se nějak nemohla ztotožnit se školským systémem a tak jsem nuceně plnila, co se ode mě očekávalo a ve zbytku pracovní doby jsem si to stejně dělala po svém. Vůbec mě totiž neuspokojovalo to, co jsem radila rodičům, protože jsem moc nevěřila, že to k něčemu bude. Nějak jsem si ale zvykla a začal rutinní život, role partnerky, dcery, snachy. Pořád jsem se přesvědčovala, že to takhle chci, že takhle přece žijí všichni kolem.
Here goes your text … Select any part of your text to access the formatting toolbar.
Jenže zanedlouho se narodil můj syn. Moje láska, která chtěla mít normální a spokojenou mámu a to já jsem nebyla.
A tak to začalo… Všechno bylo špatně, museli jsme cvičit vojtovu metodu, trpěl refluxem, měl exém po celém těle a
další potíže a pořád plakal. Já jsem na tom zdravotně nebyla o nic lépe.
Byla jsem zoufalá, rozpadal se mi partnerský vztah, věděla jsem, že něco je špatně, ale netušila jsem co.
Přišlo mi, že už nemám co ztratit a tak jsem hledala a zkoušela, co se dalo. Až mi přišla do cesty kineziologie.
10let tvrdé práce na sobě. Postupně jsem pochopila všechny souvislosti, svoje nefunkční postoje, kterými jsem si ničila život a tím i lidi kolem sebe. 10let zkoušek a hledání … a návrat zpět k sobě. Vrátila jsem se ke svým láskám, k tvůrčím činnostem a zahradničení, postupně jsem si rozpomínala, kdo jsem a co mi zrcadlil můj syn.
Dnes už vím přesně, proč byl takový. Děti svým nekompromisním nasazením ukazují jakoukoliv vaši nerovnováhu. Obětovali by život, než aby nás nechali v tom zmatku. Moje touha po jeho záchraně, nás zachránila oba dva. Vyléčili jsme se oba ze všech nešvarů a díky tomu, čím jsme si prošli, mám dnes velké pochopení pro druhé, protože je mnoho z vás, kteří zažíváte totéž.
Práce etopeda, (před mateřskou dovolenou), kde jsem pracovala s rodiči i dětmi, mi pomohla vidět jejich světy z obou úhlů. Dnes již vidím i ty spojitosti a umím v nich číst. Tlumočím vzájemně jazyk dospělých a jazyk dětí a pomáhám tak najít společnou cestu k vzájemnému pochopení a lásce.
Jazyk dospělých se pak ještě dělí na jazyk mužský a ženský a z něj plyne tolik nedorozumění. Má to ale jedno řešení. Říká se tomu umění komunikace. Nejdůležitější aspekt ve vztazích mezi lidmi.
Pomáhám dnes lidem najít cestu k sobě, k partnerovi a k dětem, a POMÁHÁM TAK VYTVÁŘET SVĚT, VE KTERÉM JE BEZPEČNÉ MILOVAT JEDEN DRUHÉHO.
Svou práci miluji, protože dnes konečně vidím výsledky! Miluji ty rozsvícené tváře, kdy nastoupí ten úžasný „AHA“ moment. Chvíle, kdy nevíte, jestli máte brečet nebo se smát. Tolik znovu „nakopnutých“ lidí, toužících dělat věci jinak. Tolik spokojených tváří, když odejde trápení. KAŽDÝ MŮŽE! Stačí jen chtít.
Byla jsem zoufalá, rozpadal se mi partnerský vztah, věděla jsem, že něco je špatně, ale netušila jsem co.
Přišlo mi, že už nemám co ztratit a tak jsem hledala a zkoušela, co se dalo. Až mi přišla do cesty kineziologie.
10let tvrdé práce na sobě. Postupně jsem pochopila všechny souvislosti, svoje nefunkční postoje, kterými jsem si ničila život a tím i lidi kolem sebe. 10let zkoušek a hledání … a návrat zpět k sobě. Vrátila jsem se ke svým láskám, k tvůrčím činnostem a zahradničení, postupně jsem si rozpomínala, kdo jsem a co mi zrcadlil můj syn.
Dnes už vím přesně, proč byl takový. Děti svým nekompromisním nasazením ukazují jakoukoliv vaši nerovnováhu. Obětovali by život, než aby nás nechali v tom zmatku. Moje touha po jeho záchraně, nás zachránila oba dva. Vyléčili jsme se oba ze všech nešvarů a díky tomu, čím jsme si prošli, mám dnes velké pochopení pro druhé, protože je mnoho z vás, kteří zažíváte totéž.
Práce etopeda, (před mateřskou dovolenou), kde jsem pracovala s rodiči i dětmi, mi pomohla vidět jejich světy z obou úhlů. Dnes již vidím i ty spojitosti a umím v nich číst. Tlumočím vzájemně jazyk dospělých a jazyk dětí a pomáhám tak najít společnou cestu k vzájemnému pochopení a lásce.
Jazyk dospělých se pak ještě dělí na jazyk mužský a ženský a z něj plyne tolik nedorozumění. Má to ale jedno řešení. Říká se tomu umění komunikace. Nejdůležitější aspekt ve vztazích mezi lidmi.
Pomáhám dnes lidem najít cestu k sobě, k partnerovi a k dětem, a POMÁHÁM TAK VYTVÁŘET SVĚT, VE KTERÉM JE BEZPEČNÉ MILOVAT JEDEN DRUHÉHO.
Svou práci miluji, protože dnes konečně vidím výsledky! Miluji ty rozsvícené tváře, kdy nastoupí ten úžasný „AHA“ moment. Chvíle, kdy nevíte, jestli máte brečet nebo se smát. Tolik znovu „nakopnutých“ lidí, toužících dělat věci jinak. Tolik spokojených tváří, když odejde trápení. KAŽDÝ MŮŽE! Stačí jen chtít.
I am a heading