Něco o mně

Celé dětství jsem strávila v přírodě. Milovala jsem květiny a bylinky, které jsem sbírala, sušila a vařila z nich lektvary. Moje babička, bydlela na vesnici, kde velká zahrada plná plodin, zvířat a nejrůznějších pokladů, pro mě byly rájem na zemi. Ideálním místem pro mé kutilské umění a tvoření všeho druhu. Lásku k přírodě, horám a cestám, ve mně pěstovali moji rodiče. Skrze jejich koníčky, ke kterým mě brávali sebou, jsem našla zalíbení v tolika činnostech, které mě fascinovaly.

Když jsem přišla do puberty, tak jsem se v tom vnějším světě tak trošku ztratila. Zapomněla na všechny bylinky, přírodu a krásu věcí. Začalo pro mě takové období hledání se. Bylo spoustu lidí, kteří nade mnou lámali hůl a tolik moc lidí, kteří říkali, že něco nesmím, nemůžu, nedokážu, nedělá se to, nebo se to nehodí. A tak jsem přestala mít chuť cokoliv dělat. Chvíli jsem se snažila začlenit do „normálního“ pracovního života, ale věděla jsem, že takhle žít nechci. Až po návratu zpět na vysokou, jsem se dostala mezi úplně jiné lidi a začala jsem zjišťovat, že život vůbec není tak omezený, jak mi doposud říkali. Najednou jsem studovala něco, co mě bavilo a tak jsem zjistila, že to se mnou nebude tak špatné.

Po škole jsem se dostala k poradenství, k problémovým dětem. Práce mě moc bavila, jen jsem se nějak nemohla ztotožnit se školským systémem a tak jsem nuceně plnila, co se ode mě očekávalo a ve zbytku pracovní doby jsem si to stejně dělala po svém. Vůbec mě totiž neuspokojovalo to, co jsem radila rodičům, protože jsem moc nevěřila, že to k něčemu bude.

Nějak jsem si ale zvykla a začal rutinní život, role partnerky, dcery, snachy, měla jsem dojem, že je to tak správně. Pořád jsem se přesvědčovala, že to takhle chci, že takhle přece žijí všichni kolem.

Jenže pak se narodil můj syn. Moje láska, která chtěla mít normální a spokojenou mámu a to já jsem nebyla. A tak to začalo… Všechno bylo špatně, s Tomáškem jsem musela cvičit vojtovu metodu, trpěl refluxem, měl exém po celém těle a další potíže a pořád plakal. Já jsem na tom zdravotně nebyla o nic lépe, úporné bolesti zad, ženské potíže, exém, a další. Byla jsem zoufalá a rozpadal se mi i partnerský vztah. A co teď. Věděla jsem, že něco je špatně, ale netušila jsem co. Přišlo mi, že už nemám co ztratit a tak jsem hledala a zkoušela, co se dalo. A pak mi přišla do cesty kineziologie. Tři roky tvrdé práce na sobě. Postupně jsem pochopila všechny souvislosti, svoje nefunkční postoje, kterými si ničím život a tím i lidi kolem sebe. Tři roky zkoušek a hledání … a návrat zpět k sobě.

Vrátila jsem se ke svým láskám, k tvůrčím činnostem a zahradničení, postupně jsem si rozpomínala, kdo jsem a co mi zrcadlí můj syn. Vím přesně, proč ho mám. Je úžasný, s jakým nekompromisním nasazením mi ukazuje jakoukoliv moji nerovnováhu. Obětoval by život, než aby mě nechal v tom zmatku. Moje touha po jeho záchraně, nás zachránila oba dva. Vyléčili jsme se oba ze všech nešvarů a díky tomu, čím jsem si prošla, mám dnes velké pochopení pro druhé, protože je velká spousta lidí, kteří zažívají totéž. Jen si prostě snaží namluvit, že je to normální, v tom všem kolem.

Vždycky jsem toužila pracovat s dětmi a chtěla jsem mít manželskou poradnu a neuměla jsem se rozhodnout, co z toho chci dělat víc. Tenkrát jsem ještě netušila, jak tyto dvě části rodiny, hezky zapadnou, do mé skládačky. K tomuto mi velmi pomohla práce etopeda, neboť tam jsem pracovala s rodiči i dětmi a viděla jejich světy z obou úhlů. Dnes již vidím i ty spojitosti a umím v nich číst. Tlumočím vzájemně jazyk dospělých a jazyk dětí a pomáhám tak najít společnou cestu k vzájemnému pochopení a lásce. Jazyk dospělých se pak ještě dělí na jazyk mužský a ženský a z něj plyne tolik nedorozumění. Má to ale jedno řešení. Říká se tomu umění komunikace. Nejdůležitější aspekt ve vztazích mezi lidmi. Lidé v dnešním uspěchaném světě na něj tak trošku zapomněli.

Pomáhám dnes lidem najít cestu k sobě, k partnerovi a k dětem, a POMÁHÁM TAK VYTVÁŘET SVĚT, VE KTERÉM JE BEZPEČNÉ MILOVAT JEDEN DRUHÉHO.

Svou práci miluji, protože dnes konečně vidím výsledky!

Miluji ty rozsvícené tváře, kdy nastoupí ten úžasný „AHA“ moment. Chvíle, kdy nevíte, jestli máte brečet nebo se smát. Tolik znovu „nakopnutých“ lidí, toužících dělat věci jinak. Tolik spokojených tváří, když odejde trápení. KAŽDÝ MŮŽE! Stačí jen chtít.

Moje vzdělání, kurzy:

VŠ etopedického zaměření

Kurz Montessori pedagogiky

Kurz komunikace s obtížným dítětem či rodičem

Komunikace pedagoga s rodičem

Dětská kresba – okno do duše dítěte (Arteterapie)

Sociálně psychologický výcvik

Feng Shui akademie

Kurz kineziologie - Poznej svůj cíl

NLP (neurolingvistické programování)

Reiki – 1. stupeň

Praxe:

Práce ve státní školce, v Montessori školce

Nejdéle (6 let) jsem působila jako speciální pedagog – etoped :
ambulantní péče pro rodiny s dětmi s problémovým chováním. Pobytová péče pro děti, v rámci diagnostiky a psychoterapie, volnočasové aktivity, individuální konzultace a poradenství s dětmi a jejich rodinami – pobytová i následná.

Po mateřské dovolené jsem pracovala v rodinném centru, jako koordinátor aktivit pro dospělé a lektorka kurzů Montessori.

V současné době se věnuji naplno poradenství v oblasti mezilidských vztahů s použitím Kineziologie, poradenství Feng shui pro náš domov a naše vztahy, věnuji se Montessori kurzům a Přednáškám pro rodiny.